Popraskané zdi, malé dírky po hřebících, oděrky nebo nerovnosti patří mezi nejčastější problémy, které objevíme při přípravě interiéru na novou výmalbu. Na první pohled se může zdát, že je nová vrstva barvy jednoduše zakryje. Ve skutečnosti ale většina nedokonalostí zůstane po vymalování viditelná – a někdy je nový nátěr ještě zvýrazní.
Pokud chceme, aby byly stěny po výmalbě hladké a působily upraveně, vyplatí se jejich přípravě věnovat dostatek času. Správná oprava přitom závisí především na tom, s jakým typem poškození máme co do činění.
Nejdříve bychom měli zjistit, zda jde pouze o drobnou povrchovou prasklinu, nebo o výraznější poruchu zdiva či omítky. Jemné vlasové prasklinky ve starší malbě nebo omítce bývají poměrně běžné a zpravidla je možné opravit před samotným malováním.
Větší pozornost si zaslouží praskliny, které jsou široké, postupně se zvětšují nebo se po předchozí opravě opakovaně objevují. Stejně tak není vhodné bez dalšího pouze zatmelit výraznou prasklinu probíhající přes větší část stěny. V takových případech je dobré nejprve zjistit příčinu problému a podle potřeby se poradit s odborníkem.
Nová barva totiž dokáže změnit vzhled stěny, ale příčinu pohybu nebo poškození konstrukce samozřejmě nevyřeší.
U běžných povrchových prasklinek začínáme odstraněním uvolněné malby a nesoudržných částí omítky. Okolí praskliny by mělo být pevné, čisté a zbavené prachu.
Podle charakteru poškození můžeme prasklinu mírně otevřít špachtlí, aby se opravný materiál dostal do celé její hloubky. Následně použijeme vhodný tmel nebo jiný opravný materiál určený pro daný podklad.
Po zaschnutí opravované místo jemně přebrousíme tak, aby navazovalo na okolní stěnu. Pokud bychom broušení vynechali, může být zatmelené místo po nanesení barvy viditelné jako vystouplá plocha.
Před malováním se často setkáváme také s otvory po hřebících, hmoždinkách, obrazech nebo policích. Takové drobné vady lze většinou opravit poměrně snadno pomocí vhodného tmelu.
Postup můžeme shrnout do několika kroků:
U hlubších otvorů může být potřeba nanést opravný materiál ve více vrstvách. Příliš silná vrstva tmelu nanesená najednou může při schnutí sesednout nebo popraskat.
Pokud je stěna zvlněná, plná drobných důlků nebo jsou opravy rozmístěné téměř po celé ploše, nemusí být lokální tmelení nejlepší cestou. V takovém případě může být vhodnější vyrovnat větší část stěny nebo provést celoplošnou stěrku.
Právě zde se často ukazuje rozdíl mezi rychlou výmalbou a skutečně kvalitním výsledkem. Na hladkém a správně připraveném podkladu působí nová barva rovnoměrněji a celá místnost získá podstatně upravenější vzhled.
Zvlášť u bočního nebo výrazného denního světla totiž dokáže být vidět téměř každá nerovnost.
Po tmelení a broušení může mít opravené místo jinou savost než okolní omítka. Pokud bychom na takovou stěnu rovnou nanesli finální barvu, mohou se objevit rozdíly v odstínu nebo struktuře povrchu.
Proto podle stavu podkladu používáme vhodnou penetraci. Ta pomáhá sjednotit savost, zpevnit podklad a připravit jej na další nátěr.
Ani u penetrace ale neplatí, že více znamená lépe. Přípravek vždy používáme podle doporučení výrobce a s ohledem na konkrétní typ podkladu.
Při plánování malování se nejvíce těšíme na nový odstín a celkovou proměnu místnosti. Právě přípravné práce ale často rozhodují o tom, jak bude výsledek nakonec vypadat.
Drobné praskliny, dírky nebo nerovnosti se proto nevyplatí přehlížet s tím, že je barva schová. Pečlivé očištění, zatmelení, broušení a správná příprava podkladu vytvoří mnohem lepší základ pro nový nátěr.
Pokud jsou stěny výrazně poškozené, prasklin je větší množství nebo si nejsme jistí jejich příčinou, je vhodné nechat stav povrchu posoudit odborníkem. Správně zvolený postup totiž může ušetřit nejen další práci, ale také opakované opravy krátce po dokončení výmalby.
